MAROKO
Písnička, která nás celou cestu provázela.
Náš deník z Maroka je velmi svébytné dílo, které nelze jen tak přepsat na internet, ale musí se vidět v originálu. Ovšem knížka Bubny Berberů od Zdeňka Šmída (k zapůjčení u Káči), myslím, vystihuje Maroko poměrně věrně, a proto přidávám pár nejvýstižnějších úryvků.
Zdeněk Šmíd - Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili, 2001
Provoz
„Lid na skútrech, jízdních kolech, oslech, mulách, vysloužilých náklaďácích. Semafory, jízda vpravo a jiné vymoženosti jsou zde obecně vnímány jako buzerace evropského původu. Zejména cyklisté najíždějí s potěšením přímo autobusu pod kola. Ve chvíli, kdy Bongo (pozn.: řidič jejich autobusu) otáčí volantem doprava, aby se vyhnul oslu, všichni přidají, aby nás předjeli ještě víc vpravo. I když vpravo je už jenom zeď. Ve smrtelné hrůze přitom ječí, že bláznivý Evropan je chce o tu zeď rozmáznout. Nato se vám o kapotu opře bába s klestím. To vše v chabém svitu kandelábrů. Marrakéští jezdci zásadně nesvítí."
Na ulici
„Všechny barvy a krásy Maroka předčí jednotvárná otravnost Maročanů. Těch, co neotravují, si nestačíte všimnout, protože ti první vás otravují pořád. Ale neberte to tak. Oni vás jen oslovují. Vždyť lidé spolu mají mluvit! Maročan nemůže za to, že v naší odumírající civilizaci ten, kdo vás osloví, otravuje. Kdo vás však v Maroku osloví, většinou něco chce. I když z počátku dělá, že nechce. Nevěřte mu. Usmějete-li se moc, už se ho nezbavíte. Zeptá-li se, odkud pocházíte, většinou testuje, jak jste bohatí a jak hloupí. Přijmete-li pozvání na čaj, vězte, že začínáte obchodovat. Nechcete-li obchodovat, ani rozdávat tužky, nereagujte. Nerozhazujte úsměvy jak v reklamě na zuby. Buďte apatičtí, klidní, nedoslýchaví a slabozrací. Neprchejte z krámu: doženou vás. Na trhu, s hustlerem (viz slovníček pojmů) či fotogenickým hadařem se smlouvá. Není to trapné. Trapné je nesmlouvat..."
Poušť
„Nebojte se spánku v poušti. Nejvýš vám může vlézt do spacáku zmije nebo škorpión, ale to byste museli mít smůlu. A mizerný spacák. I pouštní zvířata spolehlivě poznají nejstrašnější bestii všech dob, člověka, a jdou mu z cesty. Slyšíte-li v noci cupitání drobných nožek, je to fenek, ušatá bílá lištička. Chytá hlavně myši. Cupitají-li kolem vás ještě menší nožky, jsou to myši. Chytají brouky. Leze-li vám něco přes obličej, jsou to brouci. Také to může být leguán, ale jen proto, že zrovna chytá brouka nebo myš."
Berberové
„Donedávna nesměla muslimská žena před cizím mužem odhalit tvář. Venkovské Arabky tento zvyk dodržují dodnes, horské Berberky ho nedodržovaly nikdy. (Berberům prý stačilo, když cizí chlap neviděl vlasy jejich ženy. Jenže Berberky si odjakživa dělají, co chtějí. Proto se jim rodí synové, kteří se ustavičně bouří, prchají před policajty, házejí kamení a organizují velehorské revoluce.)“
„Berbeři jsou hamité, příbuzní starých Egypťanů. Arabové jsou semité, příbuzní Židů. Berbeři by tedy měli být tamější a vůbec afričtější než Arabové. Když se některý povede, opravdu tak vypadá. Ve skutečnosti dnes Berber od řeky Drá vypadá jako černoch, Berber z města jako Arab a v Rífu žijí i světlovlasí a modroocí Berbeři.“
Ouarzazate
„Město Ouarzazate má jen dvacet tisíc obyvatel, žádnou medinu, ani nepamatuje dávné doby, takže by jinde ani nestálo za řeč. V saharském předpolí však je městem významným, protože tu jiná města nejsou. Vyrostlo teprve před sedmdesáti lety při kasárnách Cizinecké legie, jejíž legendární dobrodruzi tu střežili Francouzům cestu od Sahary k atlaskému sedlu Tizi Tichka. Když potom Francouzi odešli, dali se ouarzazatští na koberce, pánve, šperky a na hornictví.“
kasba Telúet
„Tu kasbu si nenechte ujít. Je to nejzachovalejší obytný hrad v Maroku, se sýpkami, harémem, obytnou čtvrtí, ba i čtvrtí pro židy. Telúet by mohl být ještě daleko zachovalejší, kdyby nebyl býval za Francouzů rezidencí nejslavnějšího marockého kolaboranta El Glawího: pád Francouzů smetl i jeho a spravedlivý marocký lid při té příležitosti div docela nerozboural i nenáviděnou kasbu, která se teď za peníze týchž spravedlivých draze opravuje, aby přinášela peníze od zvědavých cizinců, Francouze nevyjímaje."
Casablanca
„Pětina národa žije v souměstí Rabat-Salé a v Casablance. Casablanca má podle jedněch přes dva miliony obyvatel, podle jiných téměř milionů pět. Vysvětlit se to dá tak, že v některé zemi spočtete lidi snadno, zatímco jinde se pořád hemží, rodí se o překot, bydlí v nedostupných doupatech, stěhují se ze sklepa do potrubí a zpátky, zesměšňují počítací komisaře, zkrátka se chovají neglobalizovaně, takže se nejenom neví, kolik jich je, ale i co s nimi.”
Svolávání muslimů
„Minaret je věž přiléhající k mešitě, z jejíhož ochozu svolává muezin zpěvným vzýváním Alláha pětkrát denně věřící k modlitbě. Výrazně tak podtrhuje pohádkovou atmosféru muslimských měst. Pro hluché se z vrcholu minaretu má rozsvěcovat v čas modlitby světlo. Aby nemusel pětkrát denně nahoru, natáčí dnes muezin svůj zpěv na magnetofon a šíří ho reproduktory. Pohádkové atmosféře to dodává poněkud cirkusový nádech.“
Móda
„Dle muslimských pravidel náboženských, a tedy i společenských, má být řádný člověk řádně oblečen. Nejlíp je, když z něj není vidět vůbec nic. To je ideální stav. Proto nechť je hlavně ženský oděv volný od hlavy až po paty.“
„Kaftan je nejběžnější ženský oděv typu zimní noční košile. Je dlouhý a volný, aby zakryl vše, čemu obrozenečtí spisovatelé říkávali vnady.“
„Džalába je obdobně košilovitý oděv mužů s kápí opatřenou bambulí.“
Průvodce
„Hustler je průvodce, nejčastěji samozvaný. Ač se to běžně vyslovuje hastler, ukulelácká výslovnost zní hučler; hučler do vás hučí tak dlouho, až dovolíte, aby vás za smluvený bakšiš odvlekl k pamětihodnosti, kterou jste ani vidět nechtěli, do krámu s koberci, které nechcete koupit, k prameni, z něhož se právem bojíte napít. Většinou vás však správně vrátí tam, kde už se vyznáte. Největší přednost hučlerova spočívá v tom, že od vás bez dalšího příplatku odhání jiné hučlery.“
Medina
„Medina je staré město, tedy ta část města, která stála v Maroku už před příchodem Francouzů. Bývá stará, chudá, přelidněná a nepřehledná.“
Provoz
„Lid na skútrech, jízdních kolech, oslech, mulách, vysloužilých náklaďácích. Semafory, jízda vpravo a jiné vymoženosti jsou zde obecně vnímány jako buzerace evropského původu. Zejména cyklisté najíždějí s potěšením přímo autobusu pod kola. Ve chvíli, kdy Bongo (pozn.: řidič jejich autobusu) otáčí volantem doprava, aby se vyhnul oslu, všichni přidají, aby nás předjeli ještě víc vpravo. I když vpravo je už jenom zeď. Ve smrtelné hrůze přitom ječí, že bláznivý Evropan je chce o tu zeď rozmáznout. Nato se vám o kapotu opře bába s klestím. To vše v chabém svitu kandelábrů. Marrakéští jezdci zásadně nesvítí."
Na ulici
„Všechny barvy a krásy Maroka předčí jednotvárná otravnost Maročanů. Těch, co neotravují, si nestačíte všimnout, protože ti první vás otravují pořád. Ale neberte to tak. Oni vás jen oslovují. Vždyť lidé spolu mají mluvit! Maročan nemůže za to, že v naší odumírající civilizaci ten, kdo vás osloví, otravuje. Kdo vás však v Maroku osloví, většinou něco chce. I když z počátku dělá, že nechce. Nevěřte mu. Usmějete-li se moc, už se ho nezbavíte. Zeptá-li se, odkud pocházíte, většinou testuje, jak jste bohatí a jak hloupí. Přijmete-li pozvání na čaj, vězte, že začínáte obchodovat. Nechcete-li obchodovat, ani rozdávat tužky, nereagujte. Nerozhazujte úsměvy jak v reklamě na zuby. Buďte apatičtí, klidní, nedoslýchaví a slabozrací. Neprchejte z krámu: doženou vás. Na trhu, s hustlerem (viz slovníček pojmů) či fotogenickým hadařem se smlouvá. Není to trapné. Trapné je nesmlouvat..."
Poušť
„Nebojte se spánku v poušti. Nejvýš vám může vlézt do spacáku zmije nebo škorpión, ale to byste museli mít smůlu. A mizerný spacák. I pouštní zvířata spolehlivě poznají nejstrašnější bestii všech dob, člověka, a jdou mu z cesty. Slyšíte-li v noci cupitání drobných nožek, je to fenek, ušatá bílá lištička. Chytá hlavně myši. Cupitají-li kolem vás ještě menší nožky, jsou to myši. Chytají brouky. Leze-li vám něco přes obličej, jsou to brouci. Také to může být leguán, ale jen proto, že zrovna chytá brouka nebo myš."
Berberové
„Donedávna nesměla muslimská žena před cizím mužem odhalit tvář. Venkovské Arabky tento zvyk dodržují dodnes, horské Berberky ho nedodržovaly nikdy. (Berberům prý stačilo, když cizí chlap neviděl vlasy jejich ženy. Jenže Berberky si odjakživa dělají, co chtějí. Proto se jim rodí synové, kteří se ustavičně bouří, prchají před policajty, házejí kamení a organizují velehorské revoluce.)“
„Berbeři jsou hamité, příbuzní starých Egypťanů. Arabové jsou semité, příbuzní Židů. Berbeři by tedy měli být tamější a vůbec afričtější než Arabové. Když se některý povede, opravdu tak vypadá. Ve skutečnosti dnes Berber od řeky Drá vypadá jako černoch, Berber z města jako Arab a v Rífu žijí i světlovlasí a modroocí Berbeři.“
Ouarzazate
„Město Ouarzazate má jen dvacet tisíc obyvatel, žádnou medinu, ani nepamatuje dávné doby, takže by jinde ani nestálo za řeč. V saharském předpolí však je městem významným, protože tu jiná města nejsou. Vyrostlo teprve před sedmdesáti lety při kasárnách Cizinecké legie, jejíž legendární dobrodruzi tu střežili Francouzům cestu od Sahary k atlaskému sedlu Tizi Tichka. Když potom Francouzi odešli, dali se ouarzazatští na koberce, pánve, šperky a na hornictví.“
kasba Telúet
„Tu kasbu si nenechte ujít. Je to nejzachovalejší obytný hrad v Maroku, se sýpkami, harémem, obytnou čtvrtí, ba i čtvrtí pro židy. Telúet by mohl být ještě daleko zachovalejší, kdyby nebyl býval za Francouzů rezidencí nejslavnějšího marockého kolaboranta El Glawího: pád Francouzů smetl i jeho a spravedlivý marocký lid při té příležitosti div docela nerozboural i nenáviděnou kasbu, která se teď za peníze týchž spravedlivých draze opravuje, aby přinášela peníze od zvědavých cizinců, Francouze nevyjímaje."
Casablanca
„Pětina národa žije v souměstí Rabat-Salé a v Casablance. Casablanca má podle jedněch přes dva miliony obyvatel, podle jiných téměř milionů pět. Vysvětlit se to dá tak, že v některé zemi spočtete lidi snadno, zatímco jinde se pořád hemží, rodí se o překot, bydlí v nedostupných doupatech, stěhují se ze sklepa do potrubí a zpátky, zesměšňují počítací komisaře, zkrátka se chovají neglobalizovaně, takže se nejenom neví, kolik jich je, ale i co s nimi.”
Svolávání muslimů
„Minaret je věž přiléhající k mešitě, z jejíhož ochozu svolává muezin zpěvným vzýváním Alláha pětkrát denně věřící k modlitbě. Výrazně tak podtrhuje pohádkovou atmosféru muslimských měst. Pro hluché se z vrcholu minaretu má rozsvěcovat v čas modlitby světlo. Aby nemusel pětkrát denně nahoru, natáčí dnes muezin svůj zpěv na magnetofon a šíří ho reproduktory. Pohádkové atmosféře to dodává poněkud cirkusový nádech.“
Móda
„Dle muslimských pravidel náboženských, a tedy i společenských, má být řádný člověk řádně oblečen. Nejlíp je, když z něj není vidět vůbec nic. To je ideální stav. Proto nechť je hlavně ženský oděv volný od hlavy až po paty.“
„Kaftan je nejběžnější ženský oděv typu zimní noční košile. Je dlouhý a volný, aby zakryl vše, čemu obrozenečtí spisovatelé říkávali vnady.“
„Džalába je obdobně košilovitý oděv mužů s kápí opatřenou bambulí.“
Průvodce
„Hustler je průvodce, nejčastěji samozvaný. Ač se to běžně vyslovuje hastler, ukulelácká výslovnost zní hučler; hučler do vás hučí tak dlouho, až dovolíte, aby vás za smluvený bakšiš odvlekl k pamětihodnosti, kterou jste ani vidět nechtěli, do krámu s koberci, které nechcete koupit, k prameni, z něhož se právem bojíte napít. Většinou vás však správně vrátí tam, kde už se vyznáte. Největší přednost hučlerova spočívá v tom, že od vás bez dalšího příplatku odhání jiné hučlery.“
Medina
„Medina je staré město, tedy ta část města, která stála v Maroku už před příchodem Francouzů. Bývá stará, chudá, přelidněná a nepřehledná.“
A na závěr ještě jeden úryvek z knížky Kam Alláh nevidí....
Jan Šťovíček - Kam Alláh nevidí, 2000
"Vždycky jsem si myslel, že alkohol se nejlépe prodává ve Skandinávii a někde, kde je prohibice. Ukázalo se, že islamizace národů je ta nejspolehlivější prohibice a že poptávka po alkoholu někde, kde se nesmí vůbec pít ani prodávat, je mnohem větší, než tam, kde se nesmí jenom prodávat."
Jan Šťovíček - Kam Alláh nevidí, 2000
"Vždycky jsem si myslel, že alkohol se nejlépe prodává ve Skandinávii a někde, kde je prohibice. Ukázalo se, že islamizace národů je ta nejspolehlivější prohibice a že poptávka po alkoholu někde, kde se nesmí vůbec pít ani prodávat, je mnohem větší, než tam, kde se nesmí jenom prodávat."