NEJJEDNODUŠŠÍ STOPOVÁNÍ NA SVĚTĚ |
Trajekt nás hodil zpátky do Thorshavn, ale autobus jede až za půl hodiny. "Můžu zatím zkusit něco stopnout", říká Kája, "ale nemyslím, že nám tady někdo zastaví. "V tu chvíli staví okolo projíždějící dodávka a bere nás na křižovatku nad město. Tam, snad ještě dříve než natáhnu ruku, staví hned první jedoucí auto a protože prý Leynar není daleko, odveze nás až tam, ačkoli má namířeno někam jinam. Ještě nám zacouvá, abychom stáli přímo před barákem.
A proč vlastně Leynar? Našla jsem na workaway (web, kde se nabízí práce za stravu a ubytovaní), přesně osm lidí na celých Faerách. Třem jsem napsala a právě John z Leynaru se mi okamžitě ozval, ze můžeme přijet k němu. Źádné jiné plány nemáme, takže proč ne.
A proč vlastně Leynar? Našla jsem na workaway (web, kde se nabízí práce za stravu a ubytovaní), přesně osm lidí na celých Faerách. Třem jsem napsala a právě John z Leynaru se mi okamžitě ozval, ze můžeme přijet k němu. Źádné jiné plány nemáme, takže proč ne.
BEZ PRÁCE NEJSOU KOLÁČE ALE DORTY
U domu nás přivítá John slovy mířenými na Káju, "takže co podnikneme, když ty jsi tady jen do pátku?" Johnovi je 40 a během večera se o něm dozvíme tolik věcí, že kdyby mi řekl, že chvíli pracoval jako prezident, asi by mě to vůbec nepřekvapilo. Mluví sedmi jazyky, má vlastní jachtu (info pro Evu: Bavaria 65 cruiser), řidičák na všechno kromě helikoptéry, se kterou ale už také letěl. Asi milion licencí, počínaje rybářskou, konče kuchařským diplomem, na dvorku spousty neoprenů, protože mimo jiné je instruktorem potápění, tři mrazáky ve sklepě plné masa, díky licenci na rybaření, lovení, lov velryb a ještě pomáhá s ovcemi. Byl v armádě na několika misích po celém světě, což mu zničilo důvěru v armádu a vojenské intervence a stal se potápěčem. Mimo jiné ale také pracuje jako taxikář, průvodce a já nevím co ještě. Je to takový ten typ člověka, co když vám něco vypráví, tak máte tendenci mu nevěřit ani slovo, protože to přeci není možné a pak najednou objevíte v kuchyni fotku, která celou tu historku potvrzuje.
Jako první nás vzal na nákup, kde jsme vykoupili půlku sámošky. Po cestě mě přemluvil, ať řídím. Jenže s jeho Nissan X-trail jsem byla fakt ztracená. Všechno tam funguje elektronicky, automaticky a na čudlík, takže jsem si nedokázala ani sama přisunout sedačku. Aspoň, že to byl manuál. Pak nám připravil vlastnoručně chyceného a zauzeného lososa k večeři, který byl nejlepší, co jsem kdy jedla, přidělil pokojíček a tři matrace a šli jsme spát.
Nejlepší na jeho domě jsou rohová okna s výhledem na pláž přímo před barákem a zelené kopce s vodopády za ní. Ovšem ne, když se probudíte do dne, kdy je venku mlha, šedivo a prší. Ven se nám v tomhle nechtělo, tak jsme si řekly, že Johnovy pomůžeme s prací. Koupil totiž tenhle dům od svých rodičů potom, co prodal svůj a teď se ho snaží vyklidit. Strávili jsme dvě hodiny ve sklepě, objevili spoustu pokladů, něco vyházeli, něco přeházeli a něco zaházeli. Potom, co jsme udělali ještě větší bordel, než tam byl předtím, jsme navrhly, že mu uvaříme český oběd a šly jsme smažit bramboráky se zelím. Jako vždy měly úspěch. A jelikož bylo 10.8., po obědě následoval dort, který jsem večer připravila na oslavu Leony narozenin.
Všichni totálně přecpaní, venku psí počasí, tak jsme nevymysleli nic lepšího, než se koukat na film. Po asi půlhodinovém boji s ovladači, televizí a počítačem, jsme si vzpomněli, že John má plné auto DVD na vyhození. Já s Leonou jsme se je jaly prohledat, byly tam samé blbosti nebo filmy jen v dánštině, až úplně na dně jsme objevily poklad - celou sérii Kmotra, tedy jeden z filmů, který ani jedna z nás neviděla, ale vždy vidět chtěla. Usnuly jsme až uprostřed druhého dílu.
Jako první nás vzal na nákup, kde jsme vykoupili půlku sámošky. Po cestě mě přemluvil, ať řídím. Jenže s jeho Nissan X-trail jsem byla fakt ztracená. Všechno tam funguje elektronicky, automaticky a na čudlík, takže jsem si nedokázala ani sama přisunout sedačku. Aspoň, že to byl manuál. Pak nám připravil vlastnoručně chyceného a zauzeného lososa k večeři, který byl nejlepší, co jsem kdy jedla, přidělil pokojíček a tři matrace a šli jsme spát.
Nejlepší na jeho domě jsou rohová okna s výhledem na pláž přímo před barákem a zelené kopce s vodopády za ní. Ovšem ne, když se probudíte do dne, kdy je venku mlha, šedivo a prší. Ven se nám v tomhle nechtělo, tak jsme si řekly, že Johnovy pomůžeme s prací. Koupil totiž tenhle dům od svých rodičů potom, co prodal svůj a teď se ho snaží vyklidit. Strávili jsme dvě hodiny ve sklepě, objevili spoustu pokladů, něco vyházeli, něco přeházeli a něco zaházeli. Potom, co jsme udělali ještě větší bordel, než tam byl předtím, jsme navrhly, že mu uvaříme český oběd a šly jsme smažit bramboráky se zelím. Jako vždy měly úspěch. A jelikož bylo 10.8., po obědě následoval dort, který jsem večer připravila na oslavu Leony narozenin.
Všichni totálně přecpaní, venku psí počasí, tak jsme nevymysleli nic lepšího, než se koukat na film. Po asi půlhodinovém boji s ovladači, televizí a počítačem, jsme si vzpomněli, že John má plné auto DVD na vyhození. Já s Leonou jsme se je jaly prohledat, byly tam samé blbosti nebo filmy jen v dánštině, až úplně na dně jsme objevily poklad - celou sérii Kmotra, tedy jeden z filmů, který ani jedna z nás neviděla, ale vždy vidět chtěla. Usnuly jsme až uprostřed druhého dílu.
PRŠÍ, PRŠÍ, JEN SE LEJE
Další den počasí nebylo lepší, ale jelikož to byl Káji poslední den, i tak jsme se vydaly po snídani na výlet. John nás odvezl kousek k letišti, kde začíná stezka vedoucí k vodopádu Bøsdalafossur. Cestou při přejezdu tunelem na ostrov Vágar, nás překvapil, když přímo uprostřed zastavil, aby si s námi udělal selfie foto na nejhlubším místě tunelu, tedy 105 metrů pod hladinou moře. Zní to nebezpečně, ale vzhledem k místnímu provozu jedno auto za 5 minut to zas takový adrenalin nebyl. Cesta k vodopádu vedla podél největšího jezera Faerských ostrovů Sørvágsvatn (Leitisvatn) a kdyby nefoukal strašně silný vítr, nepršelo by a člověk by viděl dál než půl kilometru, tak věřím, že by okolo byly krásné výhledy. Vodopád vznikl tak, že se jezero láme přes útesy a přetéká dolů do oceánu a jak to řekla Kája: "Jako dobrý, ale že bych to musela vidět dvakrát...."
Když jsme se celé promrzlé vrátily od vodopádu, zjistily jsme, že Káje zbývá do odletu jen půl hodiny. Rychle běžela sama na stopa, aby zvýšila pravděpodobnost, že ji někdo zastaví. Naštěstí zastavilo hned druhé auto, zelinář Thomas a hodil ji přímo na letiště. Já s Leou jsme stoply asi páté auto, takže jsme dojely chvilku po Káje a ještě jí stíhly zamávat. Bude se nám po ní stýskat. Kája je takový velký povzbuzovač sebevědomí. Kdybyste se třeba někdy cítili k ničemu, tak jeďte někam s ní a budete si připadat jak nejnadanější člověk světa.
Když jsme se celé promrzlé vrátily od vodopádu, zjistily jsme, že Káje zbývá do odletu jen půl hodiny. Rychle běžela sama na stopa, aby zvýšila pravděpodobnost, že ji někdo zastaví. Naštěstí zastavilo hned druhé auto, zelinář Thomas a hodil ji přímo na letiště. Já s Leou jsme stoply asi páté auto, takže jsme dojely chvilku po Káje a ještě jí stíhly zamávat. Bude se nám po ní stýskat. Kája je takový velký povzbuzovač sebevědomí. Kdybyste se třeba někdy cítili k ničemu, tak jeďte někam s ní a budete si připadat jak nejnadanější člověk světa.
VÍC KLUKŮ NEŽ HOLEK
Cestou zpátky nám celých pět minut nikdo nezastavil. Taková nehoráznost nás rozzlobila, a tak jsme chtěly jít pěšky do další vesnice, kam nás tedy nakonec jedna paní svezla. Tam nám zastavilo auto a z něj vykoukl Chris, Johnův kámoš, kam prý potřebujeme svézt. Tohle se vám může stát jen na Faerách, že jste tu týden a už si stopujete své známé. Vůbec je fascinující, jak se tady všichni navzájem znají a jak hrozně provázané vztahy tady jsou.
FILIPÍNSKÉ NEVĚSTY
Jednou ze zajímavostí Faer je, že tady mají víc kluků než holek. Je to hodně dáno tím, že skoro každý Faeran žil, studoval nebo pracoval nějakou dobu v Dánsku. Ale spousta Faeranek se tam zamiluje, otěhotní a už zůstane. Za rok 2016 emigrovalo 1200 lidí a z toho 950 do Dánská. Faerané to řeší tak, že si sem začali vozit holky z Filipín, což je poslední dobou jedno z nejdiskutovanějších témat. Začalo to jednou Filipíňankou, která pak přivedla svou sestru a dál a dál a dál. Problémem zůstává, že nikdy úplně nesplynou s místními, nenaučí se jazyk, což jim znemožní dělat jejich profesi a stanou se z nich ženy v domácnosti a pomocnice v rybárnách. Také si nikdy úplně nezvyknou na zdejší chladné podnebí. Kupodivu se sem ale spoustu rodin také z Dánská nakonec vrací, takže imigrace je za poslední rok větší než emigrace, (imigrovalo 1600 lidí, z toho 1200 z Dánská). Ještě bych k tomu možná měla dodat, že registrované partnerství, tady bylo schváleno až v roce 2016 jako poslední severské zemi.
Odpoledne John zjistil, že během stěhování se mu někam ztratil pas a jelikož v něm měl založené všechny své certifikáty a má za dva týdny nastoupit do práce v Dánsku, nutně ho potřebuje. S jeho hledáním nám přijela pomoc i jeho sestra se svými dvěma dcerami, ale bohužel jsme neuspěli, ačkoli jsme obrátili naruby celý sklep. K večeři jsme si dali pečeného lososa, kterého je mimochodem plný celý jeden obří mrazák ve sklepě, s brambory a šli spát.
FILIPÍNSKÉ NEVĚSTY
Jednou ze zajímavostí Faer je, že tady mají víc kluků než holek. Je to hodně dáno tím, že skoro každý Faeran žil, studoval nebo pracoval nějakou dobu v Dánsku. Ale spousta Faeranek se tam zamiluje, otěhotní a už zůstane. Za rok 2016 emigrovalo 1200 lidí a z toho 950 do Dánská. Faerané to řeší tak, že si sem začali vozit holky z Filipín, což je poslední dobou jedno z nejdiskutovanějších témat. Začalo to jednou Filipíňankou, která pak přivedla svou sestru a dál a dál a dál. Problémem zůstává, že nikdy úplně nesplynou s místními, nenaučí se jazyk, což jim znemožní dělat jejich profesi a stanou se z nich ženy v domácnosti a pomocnice v rybárnách. Také si nikdy úplně nezvyknou na zdejší chladné podnebí. Kupodivu se sem ale spoustu rodin také z Dánská nakonec vrací, takže imigrace je za poslední rok větší než emigrace, (imigrovalo 1600 lidí, z toho 1200 z Dánská). Ještě bych k tomu možná měla dodat, že registrované partnerství, tady bylo schváleno až v roce 2016 jako poslední severské zemi.
Odpoledne John zjistil, že během stěhování se mu někam ztratil pas a jelikož v něm měl založené všechny své certifikáty a má za dva týdny nastoupit do práce v Dánsku, nutně ho potřebuje. S jeho hledáním nám přijela pomoc i jeho sestra se svými dvěma dcerami, ale bohužel jsme neuspěli, ačkoli jsme obrátili naruby celý sklep. K večeři jsme si dali pečeného lososa, kterého je mimochodem plný celý jeden obří mrazák ve sklepě, s brambory a šli spát.
Faery3_Nejjednodušší stopování na světě.pdf | |
File Size: | 402 kb |
File Type: |