FUENTES GEORGINAS
V sobotu zorganizovala Ilsý výlet na Fuentes Georginas, a tak jsem si řekla, že je na čase se tam zajet podívat. Totiž od té doby, co jsem v Xele, mi každý místňák, kterého potkám, vždy položí tři otázky: Jak se jmenuji, odkud jsem a jestli už jsem navštívila Fuentes Georginas. Fuentes Georginas je areál se sedmi sirnými termálními bazény obklopenými obřími kapradinami a stromy Pinabete (Abies guatemalensis, ohrožená Guatemalská jedle). I když je okolní vegetace tropického charakteru, je tam celkem frišno díky dvou a půl tisícům metrům nad mořem.
Vyrazilo nás sedm. Eva byla s Jessiem v Antigue a tak s námi nejela. Nejprve chicken bus a pak klasicky na korbě do cíle. Po hodinové cestě jsme prošli vstupní branou a zaplatili každý 50Q (150Kč, pro místní je to polovina). Prošli jsme kolem pěti celkem plných horních bazénů, ke dvěma dole ještě víc horkým a opuštěnějším. Všichni naskákali hned do vody, jenom mně trvalo asi deset minut, než se mi povedlo aklimatizovat a ponořit se do toho studenějšího bazénku. Ale stejně jsem tam moc dlouho nevydržela. Naštěstí jsem objevila, že vedle teče ledový potok a tak jsem se tam pravidelně a k nepochopení všech ostatních, chodila ochlazovat. Nakonec mě přestalo bavit i to, zvedla jsme se a šla jsem nahoru podél potoka objevovat místní přírodu.
Když se všichni dostatečně vymáchali, což chvíli zabralo, protože teplé vody člověk v Guatemale moc neužije, vanu ani nezmiňuji, vydali jsme se zpátky k parkovišti. V tu ránu začalo pršet. Ilsý zaimprovizovala, na hlavu nasadila igelitku a zabalila se do ručníku. Když jsme dojeli na zastávku chicken busu, byli jsme slušně promáčení, a tak jsme si dali teplou polévku na místním trhu. K polévce, ve které většinou plave kus kukuřičného klasu, celá mrkev, brambora, kus masa a spoustu dalšího, se tady vždy podávají ještě tortilly a atol (horký nápoj z kukuřice).
Pršet nepřestalo, a když jsme vystoupili v Xele z chicken busu lilo jak z konve. Doběhli jsme domů, já ještě skočila do supermarketu pro galon mléka a s Ryanem jsme pro všechny uvařili horkou čokoládu na zahřátí. Elektřina nefungovala, jako obvykle, když prší, a tak jsme si zapálili svíčku, sedli si kolem stolu a hráli hry. Nejprve lžíce, pak jsem je naučila na Boba, což sklidilo velký úspěch a všechny pobavilo. Chvíli jsme zkoušeli mašinky a nakonec jsme je s Emou všechny porazily v kentu (v Americe „kemp“). Večer jsme zakončili takovou tou hrou, kdy má každý lístek na hlavě a musí hádat, co je. To jsme pro změnu já jako „pádlo“ a Ema jako „tetování“ prohrály. Možná to bylo tím, že jsme si tyhle lístečky napsaly čirou náhodou navzájem.
Mezitím přestalo pršet. Všem nám vyhládlo, proto jsme se rozhodli konečně vyzkoušet stánek u hřbitova s vyhlášenými obřími pupusami. Pupusy byly fakt velké, protože jsem byla jediná, kdo měl pak ještě trošku hlad. Ostatní ji sotva dojedli. Já si dala plněnou špenátem a sýrem, se salátem a chilli salsou. Po cestě zpátky jsme si chtěli dát jako dezert naše oblíbené čokobanány (zmrzlé banány, které se těsně před snědením namočí do tekuté čokolády aneb můj budoucí podnikatelský plán v Praze), ale všude už bylo zavřeno, a tak jsme šli spát.
Vyrazilo nás sedm. Eva byla s Jessiem v Antigue a tak s námi nejela. Nejprve chicken bus a pak klasicky na korbě do cíle. Po hodinové cestě jsme prošli vstupní branou a zaplatili každý 50Q (150Kč, pro místní je to polovina). Prošli jsme kolem pěti celkem plných horních bazénů, ke dvěma dole ještě víc horkým a opuštěnějším. Všichni naskákali hned do vody, jenom mně trvalo asi deset minut, než se mi povedlo aklimatizovat a ponořit se do toho studenějšího bazénku. Ale stejně jsem tam moc dlouho nevydržela. Naštěstí jsem objevila, že vedle teče ledový potok a tak jsem se tam pravidelně a k nepochopení všech ostatních, chodila ochlazovat. Nakonec mě přestalo bavit i to, zvedla jsme se a šla jsem nahoru podél potoka objevovat místní přírodu.
Když se všichni dostatečně vymáchali, což chvíli zabralo, protože teplé vody člověk v Guatemale moc neužije, vanu ani nezmiňuji, vydali jsme se zpátky k parkovišti. V tu ránu začalo pršet. Ilsý zaimprovizovala, na hlavu nasadila igelitku a zabalila se do ručníku. Když jsme dojeli na zastávku chicken busu, byli jsme slušně promáčení, a tak jsme si dali teplou polévku na místním trhu. K polévce, ve které většinou plave kus kukuřičného klasu, celá mrkev, brambora, kus masa a spoustu dalšího, se tady vždy podávají ještě tortilly a atol (horký nápoj z kukuřice).
Pršet nepřestalo, a když jsme vystoupili v Xele z chicken busu lilo jak z konve. Doběhli jsme domů, já ještě skočila do supermarketu pro galon mléka a s Ryanem jsme pro všechny uvařili horkou čokoládu na zahřátí. Elektřina nefungovala, jako obvykle, když prší, a tak jsme si zapálili svíčku, sedli si kolem stolu a hráli hry. Nejprve lžíce, pak jsem je naučila na Boba, což sklidilo velký úspěch a všechny pobavilo. Chvíli jsme zkoušeli mašinky a nakonec jsme je s Emou všechny porazily v kentu (v Americe „kemp“). Večer jsme zakončili takovou tou hrou, kdy má každý lístek na hlavě a musí hádat, co je. To jsme pro změnu já jako „pádlo“ a Ema jako „tetování“ prohrály. Možná to bylo tím, že jsme si tyhle lístečky napsaly čirou náhodou navzájem.
Mezitím přestalo pršet. Všem nám vyhládlo, proto jsme se rozhodli konečně vyzkoušet stánek u hřbitova s vyhlášenými obřími pupusami. Pupusy byly fakt velké, protože jsem byla jediná, kdo měl pak ještě trošku hlad. Ostatní ji sotva dojedli. Já si dala plněnou špenátem a sýrem, se salátem a chilli salsou. Po cestě zpátky jsme si chtěli dát jako dezert naše oblíbené čokobanány (zmrzlé banány, které se těsně před snědením namočí do tekuté čokolády aneb můj budoucí podnikatelský plán v Praze), ale všude už bylo zavřeno, a tak jsme šli spát.
Funetes Georginas.pdf | |
File Size: | 272 kb |
File Type: |